Často kladené otázky

Hlavními produktovými vlastnostmi lepicích pásek jsou jejich lepicí síla a jejich schopnost odolat teplotě, mechanickému namáhání a napětí. Jak zřetelné budou tyto vlastnosti, závisí na tom, jak bude páska používána. Maskovací pásky pro lakýrnické práce musejí vydržet vysoké teploty a musejí být schopny odstranění bez zanechání zbytků. Pro izolaci je podstatné, aby páska byla velmi pevná a aby se moc nenatahovala. Pásky pro spojování v papírnickém průmyslu musejí mít vysokou hodnotu okamžité lepicí síly.

Lepicí pásky nejsou obaleny klihem, přesněji řečeno lepidlem. V porovnání s klihem, jenž je aplikován v tekutém stavu a poté díky chemické reakci sedne a ztuhne, lepicí hmota je předem usazena, nastálo lepkavá a snadno aplikovatelná. Dokonce nepatrný tlak vyvolaný jediným prstem je dostačující pro připevnění lepicí pásky k povrchu.

Lepicí páska se skládá z několika vrstev. Lepidlo je vázané na základní materiál (nosič), který tvoří fólie, plast, papír nebo tkanina.

Základní tenká vrstva nátěru nebo fyzikální předpříprava nosiče může vylepšit udržitelnost pásky.

Uvolňovací prostředky zajišťují snadné odvijení.


Lepicí páska jako je tato jednostranná páska se skládá z několika vrstev.

Řada organických polymerů, chemických sloučenin, které se skládají z řetězců nebo z větvených molekul, mohou být nastálo lepkavé. Jako příklad jsou ester kyseliny polyakrylové, přírodní kaučuk, polystyrén a kopolymer styrenu.

Makromolekuly musejí být dost dlouhé aby se „zachumlali“ jako při servírování uvařených špaget. Tato vlastnost generuje vnitřní spojitost lepicí pásky. Protože jsou dlouhé řetězce molekul mezi místy kontaktu pohyblivé, lepicí pásky mohou být dobře aplikovány na povrchy a držet tam.

Existují tu samolepicí polymery, které lepí bez přidání pryskyřice a některé které drží pouze slabě a stávají se plně lepicí když jsou přidány takovéto látky.

Aby mohlo být garantováno, že lepicí pásku lze odvinout bez nejmenšího problému, nosič musí mít různé povrchové kvality na obou stranách. Pro zvýšení lepivosti lepidla na nosič je povrch čištěn, zdrsněn a chemicky uzpůsoben fyzikálními procesy. Například jsou vrstvy molekul na povrchu vypařovány.

Tenká vrstva nátěru může také přispět ke zvýšení lepivosti. Uvolnění lepicí pásky z role je umožněno uvolňovacím prostředkem, který pracuje pomocí nízkého povrchového napětí pásky. Čím nižší je povrchové napětí uvolňovacího prostředku v porovnání k tomu na lepidlu, tím silnější je uvolňovací efekt.

Od roku 1882, kdy Paul Beiersdorf obdržel patent pro zdravotnichou lepicí náplast, byl přírodní kaučuk jedním z nejdůležitějších surovin pro lepidla. Přidáním pryskyřice pro větší lepivost mělo za následek vytvoření nízko nákladového lepidla s mnohem silnější lepicí silou. Lepicí pásky vytvořené z lepidel z přírodního kaučuku jsou nejvhodnější do interiérů. Kupříkladu maskovací páska s použitím pro malování nebo balicí pásky, které mohou být odmotány téměř bez hluku.


Akryláty tvoří další podstatnou skupinu lepidel. Jsou to syntetické polymery které byly produkovány od roku 1960 jakožto lepidla pro těžké úkoly na venkovní a dlouhodobé použití. Polymery mohou být změněny výběrem jejich základních částí tak, že získají požadované vlastnosti. Další výhodou je jejich dobrá schopnost odolat světlu a teplotě. Spolu s přírodním kaučukem a polyakryláty byly ve stejnou chvíli úspěšné na trhu i ostatní systémy jako je například termoplastický elastomer.